historie obce > slovem

Historie obce slovem

 

Název Vratkov je zřejmě odvozen od vlastního jména Vratek nebo od nějakých vrat, vrátek.

První zmínka o naší obce pochází již z r. 1381.Vlastníkem dvora „in Wratkow“ byla boleslavská kapitula.

Původní jádro obce vzniklo na malém návrší nad nedalekým údolím Šembery.

Nejstarší zpráva, kterou se podařilo zjistit našim kronikářům pochází ze druhé poloviny 16.století. Je zapsána v brodské knize , zvané „Liber memorabiliím“. Dovídáme se, že držitelem nebo spoludržitelem Vratkova byl pan Václav Winter Z Moren. Dalším vlastníkem zboží Vratkovského byl Frydrych Ychtryc z Ychtryče. Ten 18.června 1592 prodal Vratkov obci Brodské za 2200 kop českých. Královské město Český Brod o Vratkov  a ostatní vesnice přišlo po porážce českých stavů v bitvě Na Bílé hoře a to v roce 1623. Vratkov koupil s ostatními vesnicemi královský místodržící Karel kníže Lichtenštejn. Ten připojil obec k panství Kosteleckému nad Černými lesy. Ve vlastnictví  Lichtenštějnů byl Vrátkov až do roku 1919.

V berním katastru z r.1654 založeném záhy po skončení třicetileté války je o Vrátkovu následující zmínka :

 

 

„ Kraj kouřimský, panství plaňanské, ves Vratkov :

Roli prostřední.

Chalupníci : Jan Novotném   6 strychů

Jan Vyšata        24 strychů

Pavel Skalník    15 strychů

Stavení rozbořený a pustý selský :

Slavníkovský        45 strychů

Klemperovský      45 strychů“

 

 

V roce 1672 je o obci Vrátkov následující zmínka :

„Při obci Vratkovský tyto případnosti se nacházejí :

Předně : osada přináleží k chrámu Páně Tismickýmu založení na Nebe vzetí Blahoslavené Panenky Maryje.

Pod právo náležejí do městečka Tuchoraz.

Rolí obecních 2 kusy, jeden vornej pod 1 1/2 korce a druhej zarostlej.

Pastouška s kouskem zahrady, kde bejvaly, místo se vynachází.

Lesu obecního s roklemi a stráněmi asi za 4 provazce.

Pastviště obecní pro pasení potahův.

S melivem náležejí k mlejnu Tismickýmu a nyní (1672) zatím do Tuchoraze.

Mezují s městečkem Tuchorazí, Mrzky, Tismicemi a městem Českým Brodem.

Panský případnosti :

Skála pevná písková.

Studnice přede dvorem na obci, z níž se voda do dvora panského bere, a obec jí též užívajíc (sic), společným nakladem povinna jest.

Lesy panský dubový velký k stavení i na jiné potřeby a jiného rozdílného k palivu po stráni nad Dolánkami až k lesům Doubravčickým, náležejícím pod revír forstknechta Doubravčického. „

Ke konci 19.století měla osada Vrátkov 42 čísel popisných a v obci bylo 14 malých rolnických usedlostí (chalup). V čele osady stál představený osady, který podléhal obecnímu starostovi v Tismicích a okresnímu hejtmanství v Českém Brodě. Osada měla i svého obecního policajta – ten obstarával obecní pochůzky, veřejné oznamování (bubnování) a zastával také funkci ponocného a zvoníka.

Roku 1919 podalo osadní zastupitelstvo osady Vrátkov žádost o odloučení Vrátkova od obce Tismice. Odloučení bylo provedeno roku 1925. Obec měla svou samostatnost až do 1.července 1960, kdy byla připojena k obci Tismice. Hned po sametové revoluci se vrátkovští občané snaží získat opět svou samostatnost, což se jim v roce 1989 povedlo.

 

Zdroj : Kronika obce Vrátkov

 

 

 

 

 

 

Pohled do historie, jak se ve Vrátkově začala slavit pouť

 

 

Neděle, dne 24. července 1949, před svátkem sv. Anny, stala se pro obec pamětihodnou tím,
že v tento den byla v obci slavena první pouť a že bylo ustanoveno pro budoucí časy každoročně
v neděli před svátkem sv. Anny v obci pouť slaviti.
Slavnost založení pouti spojena byla s posvěcením nového zvonku, zavěšeného na starou
obecní zvoničku náhradou za zvonek, který musela obec z nařízení „Protektorátu“ odevzdati pro
vojenské účely. Odevzdaný zvonek nebyl však již zvonek původní, zavěšený při vybudování zvoničky – jak nápis na zvoničce hlásá …“L.P. 1820 nákladem počestné obce Vrátkovské“ – neboť tento původní zvonek byl již roku 1916 na rozkaz bývalé rakousko-uherské vlády, taktéž na válečné účely odevzdán a v roce 1922 jiným zvonkem, pořízeným nákladem obce, nahrazen.Nový zvonek vlastním nákladem opatřil, obci daroval a zavěsil místní občan p. Bedř. Heřstus čp. 65. Pořádání slavnosti převzala místní osvětová komise a místní hasičský sbor. Pouť započala vlastně již ve středu před památnou nedělí příjezdem zábavních podniků, které pro obec byly novinkou a které byly celé dny mládeží obléhány. Prostranství před zvoničkou a před hostincem bylo občany vyčištěno, upraveno, zvonička sama nově přitesána, nápis na zvoničce obnoven a křížek na zvoničce, který zub času uvolnil a vítr před více již lety srazil, nově nasazen. V den slavnosti sešli se již o 1 hod. odp. před hostincem p. V. Šimka družičky a mládenci v národních krojích, členové hasičského sboru místního i sborů okolních a odsud odebrali se společně na konec dolní části obce k usedlosti p. Mir. Procházky čp. 13, kam dostavil se také tismický pan farář spolu s českobrodským vikářem. Odtud ubíral se čestný průvod s hudbou v čele celou obcí po silnici ke zvoničce. U zvoničky utvořily družičky a hasiči špalír, jehož středem prošli duchovní ke zvoničce, před níž zřízen byl malý oltář. Pan. Boh. Fott, jednatel divadelního kroužku „Tyl“, zahájil slavnost uvítáním hostí a procítěnými slovy poukázal na význam křesťanského pojetí zvoničky a na historii zvonku. Vzpomněl
strašných dob utrpení našeho národa za války „Protektorátu“ nabádal občany k mírumilovnému soužití, k bohabojné výchově dítek, k uchování památky na nešťastné oběti nacistické zvůle a prohlásil, že na památku umučených a padlých v poslední válce zakládá se ve zdejší obci na věčné časy slavení pouti. Po zahajovacím projevu a místními děvčaty a chlapci procítěně
přednesených vlasteneckých básních, které sklidily všeobecnou a zaslouženou pochvalu, ujal se slova českobrodský pan vikář. Poukázal na význam zvonku, provedl jeho vysvěcení a po odříkání litanií dal pokyn k vyzvánění zvonkem, při kterém se s přítomnými pomodlil „Otče náš“.
Po provedeném vysvěcení přítomný místopředseda okresního výboru s patosem vysokoškolského řečníka, poukázal na dobu předcházející nynějšímu politickému státnímu zaměření, na dobu strádání dělného lidu za vlády všemocného kapitálu, na hrdinné činy ruského vojska, vybojovavšího nám svobodu a na všestrannou pomoc poskytovanou nám bratrským národem ruským za vlády jejího presidenta maršála Stalina. Ve jménu „Národní fronty“ vyzval pak občany, aby v době nadcházejících žní jeden každý přiložil ruku k dílu, aby společnou prací získalo se dostatek obilí k výživě celého národa. Pan Boh. Fott předal nato zvoničku v opatrování předsedovi míst. nár. výboru p. Josefu Jeřábkovi a po doslovu a poděkování všem přítomným za účast tuto zdařilou a pro obec pamětihodnou slavnost ukončil.

Ve skutečnosti nebyla to také první pouť, která byla dne 24. července v obci slavena, neboť již před 75 lety totiž v roce 1874 obec pouť slavila. Popud ke slavení této pouti dalo tehdy vysvěcení křížku vybudovaného místním občanem p. Václ. Miškovským čp. 2 v roce 1874 u cesty (tehdy ještě nebyla postavena silnice) vedoucí z obce do Čes. Brodu, který dosud stojí obklopen krásnými košatými lípami. Místní pojmenování „u křížku“ se obecně vžilo. Podle dochovaného ústního podání, vybudoval občan V. Miškovský křížek jako díkuvzdání za to, že jej Bůh uchránil před smrtí bleskem, který v jeho blízkosti udeřil. K vysvěcení křížku vypravilo se z tismického kostela procesí vedené farářem a v ten den konala se také ve Vrátkově první pouť. V který den se tak stalo, nikdo v obci již se nepamatuje. Je jen jisto, že výpravy procesí z tismického
kostela po několika letech ustaly a tím ustalo ve Vrátkově také slavení pouti.
Nejstarší občan v obci p. Frt. Šnajdr čp. 52, narozený r. 1859 na slavení této pouti se ještě pamatuje, bližší okolnosti však s určitostí uvésti nemůže. Jen jako v mlze se mu v mysli vybavuje, že ustání slavení pouti souviselo s odřeknutím výprav procesí z kostela, když ani budovatel křížku ani obec nechtěli faráři za vedení procesí platiti.


Z obecní kroniky čerpala Andrea Mulicová, foto z rodinného alba přiložil Václav Pažout.

 

Celý článek ve formátu PDF